Jak se Ondra s Vaškem popral...

22. července 2011 v 19:30 | L. |  Ondra a Vašek

Jirka a Miki blogují: Rvačka nám dala zabrat

17. dubna 2011 v 21:45 | Ondra a Vašek
Není každý den posvícení, a tak ani my dva nejsme stále jako kamarádi do deště.
Miki
Příčinou našeho konfliktu je moje máma. To, že učí v naší třídě, mi skoro pořád dává někdo pěkně sežrat.
Jirka
Jsem prostě takovej. Když je příležitost, tak řeknu nahlas, co si myslím.
Miki
A to mezi náma vůbec nedělá dobrotu.
Jirka
Už jsme se párkrát chytli, ale pořádná rvačka nastala až teď, když jsem řekl, že Mikiho máma je kráva.
Miki
To už na mě bylo moc. Neudržel jsem se a po Jirkovi skočil: "Odvolej to, ty šmejde!"
Jirka
"Nikdy!"
A měla začít rychlá rvačka, kterou překazí až příchod profesora Kaliny. Jenže to nešlo úplně podle plánu.
Problém 1: Port
Nemohli jsme je mít jako obvykle kolem pasu. Zvukaři nám porty tentokrát připevnili na nohy, aby nám nevypadly a abychom je nezničili. Takže scéna vypadala tak, že když už jsme se konečně přestali rvát, zvedli se a provinile stáli před profesorem Kalinou, z nohavic nám trčely porty. Dalo se čekat, že pan režisér zavelí: "Stop, znova!" Takže nám zvukaři oblepili nohy lepicí páskou (což při sundávání způsobilo lehkou depilaci), aby porty zůstaly tam, kde měly být - skryté pod nohavicemi.
Problém 2: Smích
Jak už je u nás zvykem, při vážných scénách máme většinou záchvat smíchu.
Miki
Jakmile jsem se na Jirku vrhnul, začal se okamžitě smát.
Jirka
Jakmile se na mě Miki vrhnul, začal se okamžitě smát.
Vydržet se válet jeden po druhém na zemi více jak minutu a ještě k tomu tak, aby to vypadalo co nejvěrohodněji, a nesmát se u toho, nebylo tak úplně lehké =D. Zkoušeli jsme to nejmíň čtyřikrát, přičemž se začaly tvořit menší modřiny.
Problém 3: Smích ostatních
Naše válení se po zemi přišlo vtipné i ostatním spolužákům, jako například Nanny, která v půlce záběru vyprskla smíchy. To u nás vyvolalo další záchvat smíchu. No a pan režisér zavelel k dalšímu opakování scény.
Problém 4: Text
Každý občas zapomene text. Ani náš profesor Kalina není výjimkou. Nám to skoro nikdy nevadí (bůh ví, co štábu =D). Jenže když se máte rvát jako o život a vrazí do dveří profesor Kalina se slovy: "A zas nevím nic, pokračujte, pokračujte," bez smíchu to opět opravdu nešlo. Profesor Kalina však nebyl jediný, kdo nevěděl, co říct. Občas, když už se skoro všechno povedlo, tak i nám jaksi úplnou náhodou vypadl text =D.
Nakonec se všichni přestali smát, všichni si zopakovali text, všechny porty se pořádně přilepily a obraz, na který jsme se opravdu dlouho těšili a moc si ho užili, byl hotový.
Miki, Jirka
"Není to lehké být na Ulici, ale jsme za to nesmírně vděční!"
Těšte se na další příspěvky z dílny JI-MI s.r.o. =D
Ondra a Vašek :)
Foto: TV Nova
zdroj:Tv Nova
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.